Setkání s policisty při silničních kontrolách nevnímají řidiči s nadšením, a to dokonce ani ti, kteří si věří, že neprovedli žádný přestupek, a že je jejich vozidlo po technické stránce v pořádku. Je to svým způsobem stres, i když záleží především na kvalitě policisty a jeho chování. Pochopitelně se průběh kontroly odrazí i na chování kontrolovaného řidiče.
Mladí adepti na výkon policejního povolání se způsob provádění silniční kontroly musí také naučit ve střední policejní škole, kontrola není totiž jen hloupá banalita, jak by se mohlo zdát.
policejní auto

Co policista smí a co naopak nesmí?

Nejčastěji se policisté dopouští té chyby, že se nechají vtáhnout do vzájemného rozhovoru a s řidičem živě diskutují. Kontrola se pak nesmí proměnit na šikanování ze strany policisty, ani na urážky směřované od řidiče. Policista by měl řidiče oslovit asi takto: „Dobrý den, paní řidičko (pane řidiči), právě jste se dopustila (dopustil) přestupku takového a takového, ukládám Vám za to sankci. Jestliže souhlasíte, uhradíte pokutu zde na místě a zaplatíte xxx Kč (případně složenkou, pokud nemá řidič dostatečnou hotovost u sebe). Pokud nesouhlasíte, předá policie Váš přestupek k následnému řešení na městský (obecní) úřad, v jehož katastru se nachází místo spáchání přestupku.“
nehoda v zrcátku
Policista se v tomto případě snaží o jednoduché a strohé řešení vzniklé situace, a pokud je řidič „soudný“ a uzná svou chybu, obvykle buď zaplatí, nebo si nechá vystavit účet na pozdější uhrazení pokuty. Velkou chybu dělají řidiči, kteří policisty provokují a hádají se s nimi. Do hry pak může vstoupit emoce a „lidský faktor“ a policista Vám může dát patřičně najevo, že je v převaze.
policistka a policejní auto
Policista by neměl hned v úvodu začít otázkou, zda si je řidič vědom onoho přestupku. Takové chování právě směřuje k diskusi, často i ke smlouvání, mnozí z nás podobné chování pamatují u příslušníků Veřejné bezpečnosti za socialismu. Na druhou stranu nemá význam ani jakési žoviální chování a zlehčování situace ze strany policisty, ve snaze řidiče uklidnit, že nejde o šikanování. Policista si musí zkrátka počínat v terénu jako profesionál, a to se také na policejních školách vyučuje zkušenými psychology. Policista rovněž nesmí řidiče zkoušet z dopravních předpisů a naopak – řidič by policistu neměl poučovat, což můře pak vyústit k tomu, aby provedl důkladnější prohlídku technického stavu vozidla, kterou původně třeba vůbec neměl v úmyslu.

Silniční kontrola pro řidiče představuje stres, i když je všechno v pořádku
4 (80%)7
T-shock