Vnitřní světla vozidla se nacházejí na střeše a dveřích v autě. Funkce slouží k osvětlení interiéru vozidla pro snadný přístup ve tmě. Vnitřní světla shromažďují během určitého období hodně prachu a špíny, což snižuje jejich jas a ztěžuje přístup do různých prostor automobilu ve tmě.
 
Krok 1 – Přijměte vhodná opatření
 
Vnitřní světelné kryty se skládají převážně ze dvou typů: světel, která se připevňují k otvoru, v němž je umístěno světlo pomocí zapínacího mechanismu, a světel, která používají šrouby pro upevnění. V obou případech postupujte opatrně při odstraňování, aby nedošlo k poškození krytu světla nebo objektivu. Navíc byste měli při práci pracovat s rukavicemi, abyste se vyhnuli kontaktu s čisticím roztokem, a zabránit tak alergické reakci nebo kožní vyrážce. Ujistěte se, že nedochází ke styku pokožky s halogenovými žárovkami, protože olej na pokožce může poškodit a snížit životnost těchto žárovek.
 
Krok 2 – Odstraňte vnitřní kryt světla objektivu
 
V krytech světla použijte plochý šroubovák pro jeho odklopení. Vložte jej do rohu a velmi opatrně zapněte šroubovák, dokud nezhasne kryt světla. Buďte opatrní se starými kryty světla, protože se snadno rozbíjí. Takto odstraňte všechny kryty a přesuňte se k dalšímu kroku.
 
Krok 3 – Odstraňte žárovky interiéru
 
Většina novějších modelů automobilů používá halogenové žárovky pro vnitřní osvětlení. Chcete-li tyto žárovky vyjmout, budete muset použít čisticí hadřík, abyste je vyčistili z jejich zásuvek. Zabraňte styku s halogenovými žárovkami při styku s kůží z výše uvedených důvodů. V případě, že výrobce automobilů používá pro osvětlení šroubové žárovky; vyjměte je kroucením ve směru hodinových ručiček.
 
Krok 4 – Vyčistěte kryty světla
 
Čistícím prostředkem a měkkou tkaninou vyčistěte kryty světel. K čištění nepoužívejte papírové ručníky, jejich hrubá struktura by mohla poškrábat plast. Nezapomeňte vyčistit vnitřní části zásuvky, do které má být žárovka opět instalovaná.
 
Krok 5 – Dokončete
 
Namontujte náhradní žárovky a zásuvku světla přechodem výše uvedených kroků v opačném pořadí. Po výměně zapněte osvětlení interiéru a zkontrolujte, zda je vidět výrazný rozdíl v jasu.

Setkání s policisty při silničních kontrolách nevnímají řidiči s nadšením, a to dokonce ani ti, kteří si věří, že neprovedli žádný přestupek, a že je jejich vozidlo po technické stránce v pořádku. Je to svým způsobem stres, i když záleží především na kvalitě policisty a jeho chování. Pochopitelně se průběh kontroly odrazí i na chování kontrolovaného řidiče.
Mladí adepti na výkon policejního povolání se způsob provádění silniční kontroly musí také naučit ve střední policejní škole, kontrola není totiž jen hloupá banalita, jak by se mohlo zdát.

Co policista smí a co naopak nesmí?

Nejčastěji se policisté dopouští té chyby, že se nechají vtáhnout do vzájemného rozhovoru a s řidičem živě diskutují. Kontrola se pak nesmí proměnit na šikanování ze strany policisty, ani na urážky směřované od řidiče. Policista by měl řidiče oslovit asi takto: „Dobrý den, paní řidičko (pane řidiči), právě jste se dopustila (dopustil) přestupku takového a takového, ukládám Vám za to sankci. Jestliže souhlasíte, uhradíte pokutu zde na místě a zaplatíte xxx Kč (případně složenkou, pokud nemá řidič dostatečnou hotovost u sebe). Pokud nesouhlasíte, předá policie Váš přestupek k následnému řešení na městský (obecní) úřad, v jehož katastru se nachází místo spáchání přestupku.“

Policista se v tomto případě snaží o jednoduché a strohé řešení vzniklé situace, a pokud je řidič „soudný“ a uzná svou chybu, obvykle buď zaplatí, nebo si nechá vystavit účet na pozdější uhrazení pokuty. Velkou chybu dělají řidiči, kteří policisty provokují a hádají se s nimi. Do hry pak může vstoupit emoce a „lidský faktor“ a policista Vám může dát patřičně najevo, že je v převaze.

Policista by neměl hned v úvodu začít otázkou, zda si je řidič vědom onoho přestupku. Takové chování právě směřuje k diskusi, často i ke smlouvání, mnozí z nás podobné chování pamatují u příslušníků Veřejné bezpečnosti za socialismu. Na druhou stranu nemá význam ani jakési žoviální chování a zlehčování situace ze strany policisty, ve snaze řidiče uklidnit, že nejde o šikanování. Policista si musí zkrátka počínat v terénu jako profesionál, a to se také na policejních školách vyučuje zkušenými psychology. Policista rovněž nesmí řidiče zkoušet z dopravních předpisů a naopak – řidič by policistu neměl poučovat, což můře pak vyústit k tomu, aby provedl důkladnější prohlídku technického stavu vozidla, kterou původně třeba vůbec neměl v úmyslu.

Všechno jste si krásně naplánovali, zařídili vše potřebné a začínáte si užívat nový byt a okolí, kam jste se nastěhovali. Málokomu se zadaří a vše je hned zalité sluníčkem. Začnou se vyskytovat určité drobnůstky, kterých jste si na první pohled nevšimli a které teď začínají vyplouvat na povrch. Může to být nejvytrvalejší štěkot pejska opuštěného páníčkem, který odešel do práce, nebo sousedka, která Vás zahlcuje jednou otázkou za druhou, že nestíhá ani popadnout dech. Případně pravidelné manželské hádky o dvě patra níže. Mráčků na obloze, které Vám ukáží realitu bydlení v místě, kam jste se nastěhovali, začíná být víc a víc. Některé věci hodíte za hlavu ihned, jiné po čase, s některými se nesmíříte nikdy.

Mezi takové nemizící mráčky na obloze patří dennodenní problém, jak zaparkovat auto. Sídliště má sice prostor k parkování nezanedbatelný, ale když mají obyvatelé bytů až tři auta, jedno služební, jedno má muž, jedno žena, je to potom velký problém. A normální člověk, který pracuje od rána do pozdního odpoledne, už nemá sílu stále a stále projíždět po parkovišti, hledat jeden volný flíček, anebo se modlit, aby se někdo rozhodl odjet do kina nebo na nákup. Každé odpoledne je to únavnější a únavnější.

O víkendu to vypadá, že bude jasněji. Hned zrána nemálo obyvatel s plnými taškami spěchá ke kufrům aut, kontrolují, zda něco nezapomněli a hurá na víkend ven. Utíkají před těmito uzavřenými komplexy budov, tu fádní šeď a všudypřítomné pejskaře v jakoukoliv denní dobu.

Jenomže oni se vrátí. Většinou v neděli v podvečer a začíná parkovací mela a závod, kdo jako první zahlédne volné místo, nebo i když ho zahlédne jako druhý, je rychlejší, aby místo získal. Jsou i takové případy, že než muž na vhodném místě otočí auto, do volného parkovacího místa nastrčí manželku, aby vlastním tělem tento prostor bránila, kdyby se přihnal nějaký řidič a hodlal tam zaparkovat.

Není to snadné, den po dni, víkend po víkendu, je to stejné. Jsou řidiči bezohlední, co koukají jen na sebe a někdy parkují tak nešťastně, že zaberou částečně i druhé místo, kam už v té chvíli zaparkuje tak akorát motorka. Z už takové bídy volných parkovacích míst je ještě méně. Ale nikdo ho neviděl, nikdo ho nezná, není kam zazvonit a slušně ho požádat, aby byl tak laskav, přeparkoval, aby mohl někdo jiný volné místo vedle něj využít. Bohužel se většinou jedná o neurvalce, se kterými je jakákoliv debata zbytečná a scénář jejich bezohledného parkování se opakuje.

Nejen naše, ale i ostatních účastníků provozu, do kterého patří chodci, cyklisté, jezdci na motorce a jiných dopravních prostředcích. Osudová chyba může stát kohokoliv život, a to je nejcennější vybraná daň. Aby k tomu nedocházelo, neměl by nikdo podceňovat základní pravidlo a to je, aby byl za každých okolností viděn a také aby sám dobře viděl. To hlavně platí v mlze, šeru nebo ve tmě. Špatný stav vozidla, nesvítící žárovka ve světlometu dokážou zaměstnat řidiče daleko více, než si jen můžeme domyslet. Také vedou k rychlé únavě a menší soustředěnosti na cestu, což může ovlivnit kvalitu jízdu i zkušeného řidiče.

I ve tmě se dá jezdit jako ve dne

V autech používané žárovky se mezi sebou poměrně výrazně liší světelným tokem a svojí životností. Je vcelku zajímavé, že i přes stejný jmenovitý výkon mají žárovky a výbojky odlišnou úroveň svítivosti. V podstatě je ale velmi důležité mít správně osvícené auto, prakticky ukazuje z jakého důvodu.

Halogenové žárovky – v jejich případě bohužel vyšší světelný tok znamená menší trvanlivost, což se nikomu moc nelíbí. Potkávací světlomety s žárovkou H7 svítí obvykle lépe, než H4, ovšem zase na druhou stranu rozdíl mezi nimi je doslova dvojnásobný, co se životnosti týká.

Xenonové výbojky – neboli xenonové světelné zdroje jsou jednoduše řečeno takové žárovky, které nemají vlákno. Ale vyzařují zhruba dvakrát tak silnější světelný tok, než právě halogenové. Co se ale nejvíce může líbit, že mají až 5x vyšší životnost.

Světelné zdroje se musí vybírat podle druhu vozidla, ale v dnešní době otevřených čerpacích stanic non-stop, neexistuje výmluva, proč si nemůžeme zakoupit a vyměnit prasklou žárovku nebo případně investovat o trochu více financí do kvalitnějších zdrojů. Například výrobce Osram žárovek nabízí velmi kvalitní zdroje, kdy v noci skutečně máme osvícený tmavý prostor jako ve dne. Jde přece hlavně o naši bezpečnost.